Malá Anička poskakovala po schodech paneláku, i když to měla zakázané. Nedávala pozor a vrazila do květináče. Květina spadla ze schodů a rozbila se. Anička se honem utíkala schovat.

Cestou ale narazila na pana souseda: „Aničko, nikam neutíkej, já jsem tě viděl,“ napomínal ji soused. „Ten květináč budeš muset zaplatit.“

„Ale já peníze nemám,“ plakala Anička, „a táta se bude strašně zlobit.“

Vtom otevřela dveře paní sousedka a křičela: „Děcka, pořád lítáte po těch schodech. Ten květináč mi zaplatíš.“

Anička se rozplakala ještě víc. Paní sousedky se bála.

Pan soused ale vytáhl peněženku a řekl: „Nezlobte se paní Volná.“ Podal sousedce 500 korun.

Sousedka se zamračila, ale ztichla a zalezla zpět do bytu. Dostala totiž víc, než kolik květináč stál.

Bůh je láska, ale zároveň vždycky dělá, co je správné. Za hřích se musí zaplatit. Nejde to nechat být. Já i ty, všichni musíme zaplatit za hřích. Bůh to ví a nemůžeme se před tím schovat. Proto Boží Syn Ježíš přišel a zaplatil za nás tím, že zemřel na kříži.